Milý čtenáři, nejsem ani potížista ani hnidopich. Nevyžívám se v psaní tzv. „vy*íracích“ dopisů na všechny strany pro vlastní uspokojení. Celý svůj nekrátký život zastávám zásady užívání zdravého rozumu a když mám pocit, že se tak neděje, ozvu se. Ve svých činnostech jsem musel vždy ctít premisu, že se zákazníkem a klientem se jedná v rukavičkách, neboť je to on, kdo mě živí. O mé příhodě s výpadkem internetu od O2 jste si už četli. To byl ten případ. Nedalo mi to a napsal…
Spravedlnost je slepá. Je tak zobrazována od nepaměti. Ona však není slepá, jen má zakryté oči, aby neviděla, co se kolem děje. To by taky nemusela přežít. Prostý smrtelník (za kterého se vcelku neskromně pokládám i já) se musí setsakra snažit, aby proplouval životem bez úhony, tu a tam zaplatil nějakou pokutu za rychlost nebo špatné parkování či penále za opožděnou platbu. Jakmile by to bylo vážnější, vsadím se, že vás soudy semelou jako jedna fiala, třebaže po právu. Nic…
Troufám si tvrdit, že úcta či respekt k tradicím svědčí o kulturní (a možná nejen kulturní) vyspělosti národa. Tradiční zvyky, tradiční kroje, tradiční rituály. Tradiční nápoje a pokrmy. A taky tradiční místa. Dnes mě napadají tradiční místa gastronomická. Je přece více než krásné vědět, že tam a tam je restaurace, cukrárna, hospoda, kavárna či bar, který existuje „od nepaměti“ či „kam až paměť sahá“, což dozajista není jedno a totéž. O tradici můžeme mluvit třeba již po deseti letech existence,…