V poslední době mám pocit, že přibývá věcí, dění a jevů, kterým nemůžu přijít na kloub. Nejspíš jsou to příznaky stařecké senility, to mě svým způsobem utěšuje. Nerozumím tomu, co se děje v Sýrii, kde jsou všichni proti všem a nikdo se nevyzná v tom, kdo za koho kope. Jen jde trošku strach z toho, jak i velmoci v té souvislosti řinčí zbraněmi. Nerozumím tomu, co se děje v naší domácí politice, kde jsou taky všichni proti všem. Vždycky jsem si myslel, že politika je umění kompromisu a že politik je od toho politikem, aby se choval státotvorně a uměl ty kompromisy přijímat a vyhledávat. Naši vrcholní politici (že by v bezmezné a nesoudné snaze po moci?) se však beze zbytku chovají podle zásad „my všechno, ostatní nic“ a pozorovateli připadají jako tlupa rozhádaných dětí na písku. Kde je ale příčina takové roztříštěnosti? Jeden by řekl, že řešením jsou jen takové volby, které přinesou nadpoloviční většinu jedné partaji, lhostejno která to bude. Pak ti ostatní podle ústavy utřou ústa.  A samozřejmě začnou vymýšlet, jak rychle změnit ústavu…  No a v poslední době moc nerozumím tomu, jak se u nás bravurně řeší naplnění evropské směrnice GDPR. Všichni, kteří evidují můj mail nebo mně kdysi dali klientskou kartu, mě teď nutí klikat na jakési ikonky nebo bezmyšlenkovitě podepisovat jakési papírky v předklonu u pultu. Nikdo z nás nikdy nečte to co má kliknutím nebo podpisem potvrdit. Chápu, že nařízení je nepoceny moudré, ale je-li evropský vlk nasycen takto českým švejkovským způsobem a naše koza zůstala celá, hlava mně to nebere.  Pěkný den!