Dal jsem si pro naprostou vytíženost skoro čtyři měsíce blogerské pauzy a zjišťuji, že se udála spousta věcí, o nichž by se hodilo referovat. Pořád se něco děje, co se běžnému jedinci jeví jako málo pochopitelné. Jsou příběhy, u nichž si kladu otázku, zda se dějí pouze mně a mně nezbývá, než se s nimi vyrovnat  a nebo zda jde o běžný jev, se kterým se  všichni ostatní už smířili a berou ho za „normální“. Tady je jeden takový:

Již po několikáté je hlavním hráčem v příběhu společnost O2.  Jako důvěřivý zákazník jsem v bezbřehé naivitě navštívil v lednu prodejní místo v brněnské Vaňkovce s banální  žádostí o náhradu jednoho tarifu za jiný. Sympatická slečna slovenského původu nic proti tomu, ovšem…) mně ochotně nabídla jakousi sim-kartu s tím, že právě ta je pro mě nejvhodnější. Jaké bylo mé překvapení, že moje měsíční faktura narostla o povinnost za onu sim-kartu platit 990,- Kč plus DPH a teprve z faktury jsem zjistil že tarif disponuje možností přenosu dat za 10 GB. Nic takového nepotřebuji a nic jsem nechtěl. Tak se vydělávají peníze. Ochotná a profesionálně vyškolená slečna vidí negramotného starce a šup. Hned ho oškube jak holoubě. Vzhledem k tomu, že mně to neudělali poprvé, vypravil jsem se tamtéž v naději, že mi bude pomoženo. Jinou, podobně profesionálně naladěnou a inertně vystupující slečnou moje historka nehnula.  Pokoušela  se o mě mdloba po sdělení, že jedinou pravomocí je zadat elektronicky žádost reklamačnímu oddělení, ti se mně určitě hned ozvou. Neozvali se 14 dnů. Až v den, kdy jsem měl skoro hotovou písemnou supliku se všemi přílohami, vše připraveno k odeslání doporučenou poštou,  ozval se z čista jasna v telefonu líbezný hlas. K mému údivu obeznámený s genezí mého případu a ochotný reklamaci uznat a vystavit mi dobropisy na platbu, kterou po mně vyžadovali neoprávněně…  Stálo mě to asi den života přímo, další dva týdny přeneseně odumřením milionů buněk a teď čekám, zda mi peníze, jež jsem prozřetelně zaplatil, firma O2 vrátí na můj účet. Pokud ne, spojení na obchodní inspekci mám po ruce. Co z toho plyne? Nikomu nevěřte a hlavně – nedejte se!