Tak mně to připadá. Ztratili soudnost. Tudy cesta nevede. Mluvím o dobrovolnících, kteří strávili nedělní letní odpoledne na pražské Letné, kde se údajně píšou dějiny. Předesílám – nejsem babišovec, nejsem komunista, jsem  středopravicových názorů se smyslem pro fair play. Jsem rebelant a nejsem spokojený. Nikdy jsem ani nebyl. Z toho, co jsem viděl v přímém přenosu, jde ale strach.  Znárodnit Babiše, Komárka, Kellnera, Bakalu.  To už je kousek ke znárodnění vietnamské večerky u nás za rohem, ke znárodnění autoservisu, kam jezdím s autem nebo ke znárodnění  majetku toho darebáka, k němuž občas  chodíme na pivo. Ano, dějiny se leckdy psaly na náměstích. Taky před Kremlem, v Berlíně  nebo náměstí Nebeského klidu v Pekingu.  Na Letné je většina lidí věkem mezi dvaceti a čtyřiceti. Přál bych jim jen tak cvičně, třeba na měsíc, zastavit při cestě do nebo z Jugoslávie na hraničním přechodu, poschovávat proviant a vyplnit celní prohlášení. Přál bych jim hlídkování v samošce na toaletní papír, minerálky, máslo nebo špekáčky či na lístky do kina. Na cokoliv. Přál bych jim běhat mezi nefungujícími telefonními budkami, když potřebují doktora. Přál bych jim pouhé dva televizní programy.  Atakdál. Když poslouchám ty lidi, za všechno může Babiš. Za justici, za řepku, za kůrovce, za principy naší politiky, za rozbité silnice…  Kam se poděla soudnost? A  kohopak tam ti dobráci chtějí  asi instalovat?  Topolánka? Klause? Špidlu? Snad Paroubka? Kalouska? Sobotku? Parkanovou? Vondru? Kmoníčka? Žantovského? Bártu? Okamuru? Řebíčka?  V životě by mě nenapadlo, že pravdu měl komunistický bard Fučík. Lidé, bdětě!