… tolikrát jsi, údajně, člověkem.  Nemohu si pomoci, ale parafrázoval bych – kolik cizích slov znáš, tolikrát jsi… třeba primitivem.  Jsem asi staromilec, ale mám pocit, že naše mateřština je natolik bohatá, že dokáže, zaplaťbůh, vyjádřit spoustu věcí českými výrazy. Nepleťme sem slova přejatá a zdomácnělá jako je telefon, auto, snad i noťas (tedy noutbúk) či aťas (atelier). Mám na mysli místy až chorobnou potřebu prokládat český mluvený projev slovy anglickými, mistrně však sklonovanými podle českých gramatických pravidel. Ondyno jsem se zaposlouchal do oduševnělého komentáře hokejového utkání na „ou tú tý vý sport“.  Reportér vypouštěl ze svých útrob perly jako: golman předvedl parádní sejf – nebo snad sejv. Huba by mu upadla, kdyby použil třeba slůvko „zákrok“, nebo jednoduše „dobře to chytl“.  Střílel do zcela zahuštěného slotu. My jsme se učili, že „slot“ je v angličtině výraz pro škvíru, otvor, zástrčku, šuplík… Co to dělá v hokeji,  není zcela jasno.  Nebo: pustíme si komerční brejk. Myšleno – přestávka na reklamu, reklamní přestávka. Jak je to jednoduché… Stačí chtít.  Útrpně se usmíváme nad každým, kdo prokládá češtinu třeba slovenskými nebo německými výrazy, českých ekvivalentů neznaje. To je jiná situace. Myslet si ale, že používáním anglikanismů budu světovým moderátorem, nevím, nevím…  Mně je těch chlapců docela líto.