Nemám sice tak radikální názory na žurnalisty jako prezident Zeman, ale s lítostí musím konstatovat, že s nárůstem počtu médií vzrostl počet zejména mladých samouků, kteří mají pocit, že práce novináře je brnkačka.  Nechejme tentokráte stranou řeč jejich těl, zevnějšek či vystupování a věnujme se jen obsahu.  Co už, když dnes je nejspíš primární kvalifikací pro místo reportéra či novináře dostatek sebevědomí a snad i drzosti a naopak značná absence sebereflexe a soudnosti. Většinou sleduji veřejnoprávní televizi, od níž by kdekdo očekával vrcholnou profesionalitu ve všem, je to koneckonců za naše společné peníze.  Opak je leckdy pravdou. Mladí reportéři a reportérky se neobejdou bez ustrašených pohledů do mobilu či tabletu, proslov „spatra“ je utopií. Ale i tam mají nejspíš podklady k perlám, které pak vypustí z úst bez velkého přemýšlení o obsahu. Před pár dny jsem v odpoledním vysílání ČT 24 absolvoval tři takové příspěvky najednou, hned po sobě. V prvním nadšená mladá reportérka konstatovala, že „po novém mostě přes řeku mohou obyvatelé obce přejít z jedné strany na druhou“. Vzápětí  její kolegyně zvěstuje národu,  že „hoteliéři se připravují, aby byli připraveni na otevření…“   a do třetice se dozvídáme od další profesionálky, že „v této restauraci mají na zahrádce dvě obrazovky, jednu v přední části a tu druhou v zadní části…“. Fakt se nestačím divit nad  obsahovou bohatostí…   Ale nemusí jít jen o žurnalisty. Ondyno jsem viděl příspěvek zástupce české ambasády ve Vídni, který s vážnou tváří zvěstoval, že potvrzení o negativním testu musí mít cestovatel v jazyce „rakouském“ nebo anglickém.   Bože…