Ano přátelé,  je to demokraticky zvolená vláda. Na občana však chování jejích členů působí tak, jako by šlo o bratrstvo kočičí pracky, které drží basu pod nějakým tajemným slibem nebo pohrůžkou, popírajíce tak svoji přirozenost, důstojnost, zdravý rozum i lidskost. Považme: ministr vnitra používá šifrovaný telefon, který vzal svým dětem z bedny s hračkama. Ale vláda ho podrží… Ministr školství slibuje kantorům i dalším pracovníkům zvýšení platů, aby potom s výmluvou na vládu kličkoval, protože resort nedostane peníze. Kantoři jdou stávkovat, vláda to řeší…. Ministr zemědělství zase uhýbá před trojúhelníkem „producent – zpracovatel – obchodník“ nejsa schopen vysvětlit občanům drahotu u potravin a stále blekotá svoji mantru, že není ministr cenotvorby, ale vláda se o tom baví.. Ministr průmyslu a obchodu už raději ani nevychází před objektivy kamer, až je mi po jeho naduté aroganci docela smutno… k poklesu produkce průmyslu a k neřízenému vzestupu cen energií už nemá on sám co říct, možná vláda… Ministr zdravotnictví, ten je v tom chudák až po uši. Už přes půl roku slibuje, že chybějící léky budou, vláda zařídila… teď mu stávkují doktoři, on je lidsky chápe, ale zase ta vláda… na doktory nemá peníze. Všichni jmenovaní ministři by leckde jinde už dávno podali demisi. Ne tak u nás, u nás je vláda soudržná. Premiér jezdí po světě a jeho poradci mluví za něj, co na tom, že nikterak promyšleně. V tomto světle vynikají ti členové vlády, o nichž není vůbec slyšno. Třeba jakási ministryně pro vědu, výzkum a inovace. Nebo ministr pro evropské záležitosti. A co ministr pro legislativu. Toho, svět div se, taky máme. A co ministr financí? Toho slyšet bylo, i když v pro občana negativních souvislostech. Teď už raději mlčí, protože většina jeho ekonomických prognóz se časem ocitá v propadlišti dějin. To je mně přece jen partička k pohledání. Gott mit uns!