Milá čtenářko, milý čtenáři. Jako všechny ostatní na těchto stránkách, i následující řádky jsou výhradně mým osobním názorem. Za ním si ale stojím pevně jako čínská zeď. Tvrdím, že většina jazyků má svoji spisovnou verzi a spousty dalších verzí a mutací, nářečí, slangů, argotů. Britská angličtina má „Oxford English“, němčina zase „Hochdeutsch“. Takové spisovné předobrazy se ze zásady používají především v médiích a z nich především v těch, která se nazývají „veřejnoprávními“. Tedy v těch, od nichž se očekává, že jsou nositeli vyspělé kultury, v tomto případě kultury vyjadřování, toho kterého národa. Ne tak u nás. Nemluvím o privátních rádiích či televizích, kde slyšíme opravdu cokoli, ale o „ČRo a ČT“. Netrvám na tom, aby byly  v rámci vyváženosti vysílány pořady třeba v hanáčtině („Co belo k obědu? Kél! Bel dobré? Bel“) ani chodštině nebo ostravskym kratkym zobakem, ani speciálně pro Plzeňáky ve speciální mutaci užívající „tuta“ či „tuten“. Masáž středočeského či nebojím se napsat pražského vyjadřovacího způsobu, linoucí se v poslední době z ovrazovky, mě už ale znervózňuje. Vám netrhá uši „Plním cíle, šéf spokojenej – důležitý, ty jsi důležitej, my jsme důležitý…“ ? Nebo  „Lucie-příběh jedný kapely“  či dokonce „ Kámoši nepotřebujou přecpaný kluby ani snobský galerie a nebojej se to roztočit  kdekoli… Probůh, co to je?? Neobstojí u mě ani očekávaná vyjádření reklamních kreativců pokoušejících se tvrdit, že je to umělecká licence, jež se snaží oslovit vybranou cílovou skupinu. Nikoli. Já tvrdím, že jde o výraz poklesu kultury naší řeči, snad až záměrně podporovaný podle pravidla, že když se tak mluví v Praze, je to správně pro všechny. Tak vězte, že není…   Přeji Vám všem úspěšný rok 2018.   – rb –