Proč proboha

S potěšením jsem si dnes (4. prosince) přečetl rozhovor na serveru seznam-zprávy.cz poutavý rozhovor s generálním ředitelem panem Romanem Knapem.  Závidím top-manažerovi jeho nezdolný optimismus při popisu skvělých služeb jím řízené instituce, zakončený zvoláním, že až propustí 1.500 zaměstnanců, z toho 700 „pošťáků“, bude všechno ještě dokonalejší a my, zákazníci, budeme zavaleni štěstím. Bohužel, spíše se přikláním k obsahu diskutujících čtenářů a i já hlasuji – Českou poštu patří zrušit a její obchodní teritorium rozparcelovat mezi fungující logistické firmy.  Ty by zvládly levou zadní…

Read More Read More

… tolikrát jsi, údajně, člověkem.  Nemohu si pomoci, ale parafrázoval bych – kolik cizích slov znáš, tolikrát jsi… třeba primitivem.  Jsem asi staromilec, ale mám pocit, že naše mateřština je natolik bohatá, že dokáže, zaplaťbůh, vyjádřit spoustu věcí českými výrazy. Nepleťme sem slova přejatá a zdomácnělá jako je telefon, auto, snad i noťas (tedy noutbúk) či aťas (atelier). Mám na mysli místy až chorobnou potřebu prokládat český mluvený projev slovy anglickými, mistrně však sklonovanými podle českých gramatických pravidel. Ondyno jsem se…

Read More Read More

Žádná předsevzetí si už léta letoucí nedávám, nemá to smysl, to všichni víme. Vždycky to z nejrůznějších důvodů dopadne jinak. Ale letos vstupuji do nového roku s výjimkou a jedno mám: NEPODPOROVAT E-SHOPY. A vyzývám laskavého čtenáře ke spolupráci. Pojďme podporovat kamenné obchody s prodavačem, někdy dokonce i erudovaným a ochotným a výjimečně i usměvavým! Co mě k tomu vede? Ve stručnosti – tři prosincové historky. První – objednal jsem si zásilku oblečení, způsob dopravy – balík do ruky České pošty, na dobírku. Co už…

Read More Read More

Tak mně to připadá. Ztratili soudnost. Tudy cesta nevede. Mluvím o dobrovolnících, kteří strávili nedělní letní odpoledne na pražské Letné, kde se údajně píšou dějiny. Předesílám – nejsem babišovec, nejsem komunista, jsem  středopravicových názorů se smyslem pro fair play. Jsem rebelant a nejsem spokojený. Nikdy jsem ani nebyl. Z toho, co jsem viděl v přímém přenosu, jde ale strach.  Znárodnit Babiše, Komárka, Kellnera, Bakalu.  To už je kousek ke znárodnění vietnamské večerky u nás za rohem, ke znárodnění autoservisu, kam jezdím s autem…

Read More Read More

Zprotivit se někomu versus protivit někomu. Řeč bude o tom druhém, tentokrát v podání oblíbené veřejnoprávní České televize.  Lámu si hlavu nad tím, co stojí za upoutávkami, pouštěnými do omrzení před reklamou (pardon, před uvedením „sponzorů pořadu“, protože reklama je, jak víme, přísně regulovaná) i po ní. Tyhle upoutávky evidentně regulovány ničím nejsou a jednomu by připadlo, že četnost jejich uvedení je přímo úměrná buď financím, které někdo investoval (raději nepitvejme kam či komu) nebo jiným zásluhám autorů, režisérů a bůhvíkoho…

Read More Read More

Nejsou lidi. Chybí stovky pošťáků, tisícovky řidičů, desítky a možná stovky kuchařů. Řemeslníka neseženete, ve fabrikách dělají „agenturní pracovníci“ se zahraničními pasy.  Nejsou sezónní pracovníci na pole, do sadů a lesů. Nejsou prodavačky, nejsou kantoři, nejsou doktoři, o zdravotních sestrách nemluvě. Kam se všichni ti čerchmanti poděli? Ano, populace sice stárne, ale pořád je nás přes deset milionů a každou chvíli slyšíme, že roletu stáhla ta či ona firma, což znamená úbytek desítek i stovek pracovních míst. A lidi pořád…

Read More Read More

Dal jsem si pro naprostou vytíženost skoro čtyři měsíce blogerské pauzy a zjišťuji, že se udála spousta věcí, o nichž by se hodilo referovat. Pořád se něco děje, co se běžnému jedinci jeví jako málo pochopitelné. Jsou příběhy, u nichž si kladu otázku, zda se dějí pouze mně a mně nezbývá, než se s nimi vyrovnat  a nebo zda jde o běžný jev, se kterým se  všichni ostatní už smířili a berou ho za „normální“. Tady je jeden takový: Již po…

Read More Read More

Ne, nepůjde o ajťácký vtip. Půjde o povzdech, kterých tu už pár bylo. Není dne, kdyby průměrný jedinec neřešil nějakou trampotu způsobenou „dokonalou výpočetní technikou“.  Nevím, zda se takové historky dějí všem. Soudím, že nejspíš dějí, ale zejména mladší generace je považuje za normální, asi jako my v dobách, kdy se ve Škodě 1000 MB nahradil přetržený klínový řemen našponovanou punčochou a jelo se dál. Dnes restartujete, přeformátujete, „upgradujete“ a je to. Ale trampoty trvají. Pokaždé jiná. A když jich je…

Read More Read More

Legendární Postřižiny popisují dobu zkracovací. Zkracovaly se třeba vlasy, nohy od stolu. My teď žijeme v době zpoplatňovací. Celé štáby úředníků, politiků i manažerů bádají nad tím, co všechno by se ještě dalo zpoplatnit. Před pár lety, zase tak dávno to není, jsem pořídil na střechu satelitní přijímač s tím, že jediným nákladem je zakoupení a montáž. Po pár letech nejen že poskytovatel zpoplatnil každou kartu, ale tzv. „servisní poplatek“ každoročně pravidelně zdražuje.  Nedávno spustil hokejový svaz internetový projekt „hokejka“, jehož součástí…

Read More Read More

Včerejší odpoledne a večer jsem strávil u obrazovky a na pozadí reportáží a vzpomínek na ruskou okupaci před padesáti lety mi naskakovaly útržek vzpomínek vlastních. Byl jsem jedenáctiletý kluk, probudili mě kolem čtvrté. Před domem stála „erární“ blankytná škodovka s nápisem ČSSR na dveřích – auto cyklistického svazu, kterým jsme dle původního plánu kolem osmé měli vyrazit do Říma na cyklistický šampionát. Vyjeli jsme dřív. Vzpomínám na první ruské „regulovčíky“ na mostě na Vídeňské, na antonovy nad silnicí do Mikulova, nalétající…

Read More Read More