Jeden by řekl, že už je nejspíš pozdě. O čem je řeč? O vášních planoucích kolem migrantů, uprchlíků odkudkoli, kteří zatoužili po lepším příštím ve staré dobré Evropě. Důvodů je moc a nechci o nich polemizovat a taky patřím k těm, kterým to není úplně po srsti. Můžeme si za to sami. Byli jsme kolébkou kultury a civilizace obecně a prokázali jsme schopnost vzpamatovat se, zdrchat a zbráborat ze všech trablů posledních století, ne-li tisíciletí. To se nepovedlo ani Egypťanům, ani…
Patřím ke generaci, jejíž stav jsem nazval „přechodem“. Takové malé ajťácké virtuálně-digitální klimakterium, které se týká až na výjimky všech, kterým je víc než 50. To jsme my, kteří (někteří více, někteří méně, ale pořád ještě dostatečně) zvládáme užívání a obsluhu výpočetní techniky a zároveň cítíme, jak nám nenávratně ujíždí vlak. Naskakuje mně kopřivka při výrocích paní ministryně financí, jak za pár let bude celá naše společnost digitalizována a elektronizována či při rozhodném konstatování paní ministryně průmyslu, jež s rozšířenými zorničkami…
Mosty, fenomén dnešní doby. Není snad týdne, kdy by se nezjistilo, že ten či onen mostek, most či lávka je v havarijním stavu a je div, že dávno nespadl. Čím to? Všichni průměrně inteligentní vědí, že o věci se staráme, aby nám déle vydržely. S autem jezdíme do servisu, domácí spotřebiče tu a tam vyčístíme, sekačku na trávu mažeme. Ne tak je u staveb. Stavby bereme jako „součást přírody“. Jako něco, co vzniklo a zcela samozřejmě stojí a slouží a stát a…
Evropou obchází strašidlo, strašidlo GDPR. Nikdo pořádně neví co to je a co to znamená, věc je vnímána jako cosi, za co zaplatím likvidační pokutu, když to mít nebudu. Jen okrajově vnímám, že je to taky cosi, co by mě mělo ochránit, aby se někdo nepřístojný neoprávněně nedoveděl něco z mého soukromí, třeba číslo bot, espézetku, nedej bože datum narození nebo číslo límečku u košile. A aby s těmito údaji neobchodoval. Úmysl je zajisté chvályhodný a ten já nekritizuji. Hned se po…
O České poště tu řeč již byla a asi často bude, protože její aktivity a nápady jsou bezbřehou studnicí, jež nikdy nevysychá. Dnes je tématem pobočka pošty v Brně na Výstavišti. Tam, kde za týden začne festival Re:publika, pořádaný k oslavě stého výročí České republiky a taky k devadesáti letům existence brněnského Výstaviště. A právě z roku 1928 je i pavilon zvaný dnes Morava, dříve však pavilon poštovní. Tradice pošty jako místa občanovi služby poskytujícího je na Výstavišti opravdu letitá. Až do letoška, kdy…
Být světový, to se dá řešit různým způsobem. Našinec to řeší třeba oblečením. Mám za sebou pár dnů v sousedním Německu a lámu si hlavu nad tím, proč tam nejsou na ulici či v obchodech vidět „světoví“ manažeři v trenýrkách a pantoflích nebo žabkách, případně v botaskách na první pohled smrdutých, s barevnými „potápěčskými“ brýlemi ve vlasech, se dvoudenním strništěm a triku s krátkým rukávem. Evokuje mně to dobu, kdy v ruských městech byla znakem světovosti tepláková souprava s bílými lampasy… Leckdy se snažíme být světoví taky tím,…
Tentokrát trošku osobně. V dubnu jsme věnovali tichou vzpomínku dvacétého výročí založení informačního centra pro české stavebnictví na brněnském Výstavišti. U příležitosti stavebního veletrhu v roce 1998 byla otevřena první část tehdy zcela unikátního projektu – stálé výstavy montovaných rodinných domů, která se později dostala na dvanáct přístupných vzorových domů, vzorkovnu s téměř dvěma stovkami exponátů až po fungující centrum stavebních informací pro odbornou i laickou veřejnost. Centrum pořádalo na padesátku odborných seminářů a exkurzí a největší tehdejší e-shop s odbornou literaturou a našlo…
Všechny obory lidské činnosti se vyvíjejí. Některé pomaleji, některé rychleji, některé tempem raketovým. A tomuto tempu je potřeba stačit. Je prokázáno, že schopnost stačit stále se zvyšujícími tempu vývoje přímo úměrně klesá s přibývajícím věkem. Proto se léta vyvíjely i termíny odchodu na zasloužený odpočinek, vznikly vejminky a různé jiné vymoženosti sloužící ke zpříjemnění stáří, které každého neúprosně potrefí, univerzity třetího věku nevyjímaje. Ruku v ruce s tím zpravidla kráčí i sebereflexe, soudnost, přirozená únava, někdy i vyhoření. Člověk holt někdy zaslouží, aby…
V poslední době mám pocit, že přibývá věcí, dění a jevů, kterým nemůžu přijít na kloub. Nejspíš jsou to příznaky stařecké senility, to mě svým způsobem utěšuje. Nerozumím tomu, co se děje v Sýrii, kde jsou všichni proti všem a nikdo se nevyzná v tom, kdo za koho kope. Jen jde trošku strach z toho, jak i velmoci v té souvislosti řinčí zbraněmi. Nerozumím tomu, co se děje v naší domácí politice, kde jsou taky všichni proti všem. Vždycky jsem si myslel, že politika je umění…
Tedy „plným titulem“. V naší současné praxi „Andrej Babiš, trestně stíhaný premiér v demisi menšinové vlády bez důvěry v demisi“. Všimli jste si, jak se naši žurnalisté předhánějí ve zdůrazňování notoricky známých skutečností? Nejsem zarytý babišovec, ale stává se ze mě sympatizant pana premiéra, protože moje vcelku sportovní a férové celoživotní smýšlení dostává několikrát denně na frak, když slyším, jak veřejnoprávní žurnalisté a jim spřízněná sestava expertů a poradců nevynechá jedinou příležitost zmíněné přívlastky vyslovit s patřičným akcentem. Podle mého skromného názoru – vláda…