Proč proboha

Doma na stěně mi visí nástěnné hodiny se třemi mosaznými závažími, vyrobené či postavené v roce 1895. Natahují se úžasným pohybem ještě úžasnější kličkou s hlavičkou ze slonoviny, každé závaží zvlášť. Takto natažené jdou s přesností na půl minuty a zastaví se jen tehdy, když je zapomenu natáhnout. Což se stane až s pokročilou sklerózou, zatím se na tu činnost těším a je součástí mého sobotního dopoledne. A v posledních dnech se ukazuje, jak takový exaktně vymyšlený a sestavený hodinářský stroj, starý 123 roky, vítězí…

Read More Read More

Každý normální chlap je nějakého sportu fandou. U nás většinou fotbalu nebo hokeji, případně obému. A většinou fandíme klubu, který je nám blízko, ať srdci nebo geograficky. Jsem Brňák jako poleno, držím palce Kometě, i když jsem před časem musel překonat nechuť související s vhledem do financování klubu. Ale to je už pryč. Sám jsem strávil před dvacet let „na střídačce“ klubu v krajském přeboru a vím, co to obnáší, držet „věc“ při životě. A velký klub, to je malá fabrika se…

Read More Read More

Byly doby, kdy jsem musel za povinnostmi někdy i dvakrát týdně do hlavního města a D-jedničku jsem znal jako své boty. Dnes jezdím převážně mimo dálnici, jen jednou týdně mě povinnost vede do Perlhřimova. Ráno tam, k večeru zpět. I to dává dost času a možností na pozorování chování kolegů řidičů. Vytvořil jsem si pro sebe čtyři kategorie či stupně nebezpečí. První jsou kamiony. O těch se už napsalo dost. Druhá jsou firemní auta vesměs s pražskými čísly, osazená mladými nekompromisními manažery…

Read More Read More

Nepatřím mezi fanatické vyznavače televize, kteří tráví „u bedny“ většinu času nebo nekompromisně vyhledávají po nocích a o víkendech záznamy zajímavých pořadů, pakliže jim to jejich moderní přístroje umožňují.  Na druhé straně, snažím se vybrat si z nabídky programů to co mě zajímá nebo dává naději na příjemný večer, není-li jiná možnost.  Už dávno jsem zanevřel na všechny tuzemské komerční stanice, které se řídí pravidlem „10 minut filmu – 14 minut reklamy“.  Po hodině sezení u televize už zpravidla nevím na…

Read More Read More

Jako vždy na začátku nového roku, tak i letos létají všemi směry přání všeho nejlepšího, nejkrásnějšího, bohatství, blahobytu, dobroty, tu a tam taky zdraví a štěstí. Určitě mnohá z nich zasáhla i váženou čtenářku i váženého čtenáře. Tak se koukám kolem sebe a mudruji, že se asi někde, soudruzi,  stala chyba. Například – moje milovaná Česká pošta (instituce, s jejímiž praktikami se snad nikdy neztotožním) zdražila o tři koruny známku za obyčejný dopis, aby nám mohla poskytovat ještě kvalitnější služby než dosud….

Read More Read More

Milá čtenářko, milý čtenáři. Jako všechny ostatní na těchto stránkách, i následující řádky jsou výhradně mým osobním názorem. Za ním si ale stojím pevně jako čínská zeď. Tvrdím, že většina jazyků má svoji spisovnou verzi a spousty dalších verzí a mutací, nářečí, slangů, argotů. Britská angličtina má „Oxford English“, němčina zase „Hochdeutsch“. Takové spisovné předobrazy se ze zásady používají především v médiích a z nich především v těch, která se nazývají „veřejnoprávními“. Tedy v těch, od nichž se očekává, že jsou nositeli vyspělé kultury,…

Read More Read More

Milý čtenáři, nejsem ani potížista ani hnidopich. Nevyžívám se v psaní tzv. „vy*íracích“ dopisů na všechny strany pro vlastní uspokojení. Celý svůj nekrátký život zastávám zásady užívání zdravého rozumu a když mám pocit, že se tak neděje, ozvu se.  Ve svých činnostech jsem musel vždy ctít premisu, že se zákazníkem a klientem se jedná v rukavičkách, neboť je to on, kdo mě živí. O mé příhodě s výpadkem internetu od O2 jste si už četli. To byl ten případ. Nedalo mi to a napsal…

Read More Read More

Spravedlnost je slepá. Je tak zobrazována od nepaměti. Ona však není slepá, jen má zakryté oči, aby neviděla, co se kolem děje. To by taky nemusela přežít. Prostý smrtelník (za kterého se vcelku neskromně pokládám i já) se musí setsakra snažit, aby proplouval životem bez úhony, tu a tam zaplatil nějakou pokutu za rychlost nebo špatné parkování či penále za opožděnou platbu. Jakmile by to bylo vážnější, vsadím se, že vás soudy semelou jako jedna fiala, třebaže po právu. Nic…

Read More Read More

    Troufám si tvrdit, že úcta či respekt k tradicím svědčí o kulturní (a možná nejen kulturní) vyspělosti národa.  Tradiční zvyky, tradiční kroje, tradiční rituály. Tradiční nápoje a pokrmy. A taky tradiční místa. Dnes mě napadají tradiční místa gastronomická. Je přece více než krásné vědět, že tam a tam je restaurace, cukrárna, hospoda, kavárna či bar, který existuje „od nepaměti“ či „kam až paměť sahá“, což dozajista není jedno a totéž. O tradici můžeme mluvit třeba již po deseti letech existence,…

Read More Read More

Aplikace – toť heslo dneška. Už o tom tady byla krátce řeč.  Dnes však půjdeme trošku do hloubky. Nahlížím na aplikační mánii z vícero úhlů. Jedním z nich je, že už začínám rozumět pocitům pračlověka, který byl schopen vykopat jámu, chytit zvěř, jaksi ji usmrtit nebo počkat až sama zajde hlady a za syrova zbaštit – a najednou zjistil, že soused za kopcem má oheň, baští mastnou pečínku, je mu teplo a v noci se nebojí. Ty pocity méněcennosti musí být strašné. Určitě…

Read More Read More