Aplikace – toť heslo dneška. Už o tom tady byla krátce řeč.  Dnes však půjdeme trošku do hloubky. Nahlížím na aplikační mánii z vícero úhlů. Jedním z nich je, že už začínám rozumět pocitům pračlověka, který byl schopen vykopat jámu, chytit zvěř, jaksi ji usmrtit nebo počkat až sama zajde hlady a za syrova zbaštit – a najednou zjistil, že soused za kopcem má oheň, baští mastnou pečínku, je mu teplo a v noci se nebojí. Ty pocity méněcennosti musí být strašné. Určitě existují jedinci, kteří se již nesmíří s tím, že by hledali cestu s mapou a buzolou, měřili si tepovou frekvenci s prstem na ruce a pohledem na hodinky, hledali nejbližší benzínovou pumpu dotazem u domorodce atd., jakkoli by to všechno určitě bezchybně zafungovalo.  Nepochopím, proč mi někdo vnucuje, že neodmyslitelnou součástí mého šťastného života musí být aplikace, která mi zpřístupní všechny možné výsledky sportovních klání a dovolí mi na ně hazardně sázet. Sázet nemusím a výsledky umím najít na internetu, ale budiž.  Jiný úhel pohledu je obava, kdy se ty malé chytré dlaždičky, původně sloužící jen k telefonování, svým majitelům vyboulí v kapse a prasknou jak zkyslý jogurt, protože se tam všechny ty aplikace už jednoduše nevejdou. To mně nehrozí. A poslední úhel pohledu je ten, že jsem sám sobě vyhlásil privátní soutěž o nejzbytečnější aplikaci. Zatím se o prvenství dělí rovným dílem aplikace, která vám na telefonu ukáže jak teplá voda protéká vaší sprchou a hojně propagovaná aplikace Innosvět od Innogy, díky níž se vaše štěstí beze zbytku naplní, protože vždy a všude víte, kolik plynu vám doma teče plynoměrem. Ovlivnit to sice nemůžete, ale ta informace samotná je k nezaplacení… Mně stačí dvakrát do roka mrknout na plynoměr v chodbě. Ale pokrok se nedá zastavit. Aplikacím zdar! Zmar!