Být světový, to se dá řešit různým způsobem. Našinec to řeší třeba oblečením. Mám za sebou pár dnů v sousedním Německu a lámu si hlavu nad tím, proč tam nejsou na ulici či v obchodech vidět „světoví“ manažeři v trenýrkách a pantoflích nebo žabkách, případně v botaskách na první pohled smrdutých, s barevnými „potápěčskými“ brýlemi ve vlasech, se dvoudenním strništěm a triku s krátkým rukávem. Evokuje mně to dobu, kdy v ruských městech byla znakem světovosti tepláková souprava s bílými lampasy…  Leckdy se snažíme být světoví taky tím, že nám nestačí vyjadřovací schopnosti našeho krásného mateřského jazyka, protože mluvit česky, to je pod naši úroveň. Ondyno jsem slyšel upoutávku na jakousi akci, která se vyznačovala tím, že je „oupn-ér“, bude mít „bjúty-zónu“, „ofroud dráhu“ a dokonce taky dětskou „stejdž“.  Samozřejmě, že nebudou chybět „vorkšopy“. Velkým lákadlem bude „kovorkingové habcentrum“ a k tomu všemu ještě účastníci najdou vychytané gastro. No akce k pohledání, tam nesmím chybět. Uznejte, že „akce pod širým nebem, s koutkem pro krásu, terénní drahou a dětským jevištěm, výměnou zkušeností, střediskem pro společné podnikání a bohatým stravováním či občerstvením“ by nestála za psí štěk… Světovosti zdar! Jsme přece Češi, hrdý to národ středoevropský…