Jeden by řekl, že už je nejspíš pozdě.  O čem je řeč? O vášních planoucích kolem migrantů, uprchlíků odkudkoli, kteří zatoužili po lepším příštím ve staré dobré Evropě. Důvodů je moc a nechci o nich polemizovat a taky patřím k těm, kterým to není úplně po srsti. Můžeme si za to sami. Byli jsme kolébkou kultury a civilizace obecně a prokázali jsme schopnost vzpamatovat se, zdrchat a zbráborat ze všech trablů posledních století, ne-li tisíciletí. To se nepovedlo ani Egypťanům, ani Peršanům, kupříkladu, tak je logické, že jejich následovníci se ohlížejí po tom, kde by jim bylo lépe. Vzpomínám na svůj šok, když jsem asi před patnácti lety byl poprvé v Bruselu a nechápal, že na ulicích je více tmavých než světlých a taky fakt, že to nikomu nevadí. Svět je promíchán díky rychlejší a čilejší dopravě, díky informačním technologiím, snadnějším způsobům cestování a nezbývá, než se tím vším nějak poprat, Po dobrém, třeba přesvědčováním, nebo po zlém, s nejistým výsledkem. Jsou však i situace, kdy je míchání vítáno, třeba ve sportu. Nedávno jsem zavnímal jásání sáňkařského svazu, že naši vlast bude reprezentovat Němka, po rodičích Češka. Nic zlého na tom nevidím, naopak. Já v autě poslouchám Radio Wien a jak mně dělá dobře, když slyším jména tamních redaktorů: Peter Polevkovitz, Peter Tichacek, Bernhard Vosicky …A nejmarkantnější je to ve fotbale. Na nedávném šampionátu v Rusku bylo možné sestavit manšaft z následující soupisky: Seferovič, Zuber, Džemaili, Shakiri, Xchaka, Behrami, Rodriguez, Akanji, Moubandje, Elvedi, Embolo, Mvogo, Fernandes, Zakaria, Gavranovič, Drmič, Djourou. Jde o Senegal? Pobřeží Slonoviny? Maroko? Nikoli. Světe div se, jde o roduvěrné Švýcary…!!  Že by se svět už vskutku zbláznil?