Nejsou lidi. Chybí stovky pošťáků, tisícovky řidičů, desítky a možná stovky kuchařů. Řemeslníka neseženete, ve fabrikách dělají „agenturní pracovníci“ se zahraničními pasy.  Nejsou sezónní pracovníci na pole, do sadů a lesů. Nejsou prodavačky, nejsou kantoři, nejsou doktoři, o zdravotních sestrách nemluvě. Kam se všichni ti čerchmanti poděli? Ano, populace sice stárne, ale pořád je nás přes deset milionů a každou chvíli slyšíme, že roletu stáhla ta či ona firma, což znamená úbytek desítek i stovek pracovních míst. A lidi pořád nejsou. Mám na to svoji teorii. Zamysleme se nad tím, kolik lidí může být zaměstnáno tam, kde by to jeden nečekal, a to v profesích, které vytvořila doba sama. Ondyno jsem kupříkladu asi půlhodinu seděl o sobotním večeru v autě na rušné brněnské ulici a za tu dobu mě minulo nejméně dvanáct aut „Pizza domů“, „Dáme jídlo“ a jim podobných.  To je 12 pracovních míst, bez nichž jsme se dříve obešli. Tisíce lidí pracují jako obsluhy e-shopů co dřív neexistovaly. Na ně jsou navázány tisíce řidičů dodávek od všech PPL, TNT, DHL, UPS  a jim podobných doručovačů. A kolik je ajťáků !!! Moje oblíbené téma. Někdo, kdo chtěl zeměkouli uškodit jako nikdo předtím, vymyslel výpočetní techniku, jejíž produkty, ať už hardware nebo software, stárnou rychlostí světla a nejsou kompatibilní navzájem, takže každý podnikající subjekt musí mít svého „ajťáka“, ať vlastního nebo externího, aby mohl vůbec fungovat. Pak k tomu přidejte ty tisíce lidí ve velkoskladech, překladištích, super- či hypermarketech, výdejnách, zásilkovnách a úložnách. Ti všichni by mohli být zahradníky, truhláři, instalatéry nebo listonoši. Pracovat v „éšopu“ je ale „in“, zato vzít motyku do ploutví je totálně „out“. To přece všichni cítíme.