Žádná předsevzetí si už léta letoucí nedávám, nemá to smysl, to všichni víme. Vždycky to z nejrůznějších důvodů dopadne jinak. Ale letos vstupuji do nového roku s výjimkou a jedno mám: NEPODPOROVAT E-SHOPY. A vyzývám laskavého čtenáře ke spolupráci. Pojďme podporovat kamenné obchody s prodavačem, někdy dokonce i erudovaným a ochotným a výjimečně i usměvavým!

Co mě k tomu vede? Ve stručnosti – tři prosincové historky. První – objednal jsem si zásilku oblečení, způsob dopravy – balík do ruky České pošty, na dobírku. Co už bylo o této skvělé instituci napsáno. Vymezen časový prostor šesti hodin, marné čekání, balík ponechán na poštovní pobočce, konflikt s turkotatarským pošťákem o den později, stížnost.  Čekám na reakci.

Druhá – kolega, chtěje mě ušetřit útrap, objednal přes jakýsi e-shop mikrofon. Jak jednoduché do okamžiku, kdy se ukázalo, že formulář, programovaný vševědoucím a neomylným  ajťákem (jak víte, na ty mám taky pifku) neumožňuje zadat místo doručení jinam než je sídlo firmy. Sídlo firmy je v místě bydliště, což předurčuje scénář popsaný v prvním příkladu. Po několika mailech a telefonátech nás zachránilo v obchodním rejstříku zapsané sídlo pobočky právnického subjektu, kam to nečekaně zavézt mohou. Prý. Je to prý podle nařízení EU. Dnes je 5. ledna, mikrofon jsme zaplatili a stále nemáme nic.

Třetí – v náhlém hnutí mysli jsem si u Mall CZ objednal toner do tiskárny. Jsem dost přesvědčen, že jsem zadal „nákup jménem firmy“. Potvrzení však přišlo vystavené na fyzickou osobu, stejně tak veškerá další korespondence. Desítky minut klikání,  pokus o telefonát, který Vás však automaticky nasměruje na tu stejnou webovou stránku, na níž už hodiny hledáte způsob, kterak požádat u změnu údajů na faktuře. Fakturu nelze změnit před expedováním zboží. Po doručení je vystavena faktura na fyzickou osobu, navzdory dvěma zprávám poslaným na adresu-eshopu. Vítězství přichází po skoro dvou týdnech. A jako vrchol – žádost o úhradu v hotovosti (pro nefunkčnost bankovního systému před vánočními svátky), poslaná v okamžiku, kdy zboží, zaplacené předem bankovním převodem, bylo vyzvednuto. Zkrátka chaos. Pak ještě přijde automaticky dotazník, jak jste byli spokojeni. Krucinál, nebyl jsem.

Nechci. Když spočítám hodiny prosezené před obrazovkou a traumata z vyplňování nelogických objednávkových formulářů, nervy spojené s čekáním na doručení, kdy jste rukojmí zpravidla pologramotných šoférů,  které by nikdo jinde nezaměstnal, posléze vezmu v úvahu fakt, že kupuji „kočku v pytli“ a akutně mi hrozí další nervák s reklamací, vracením, balením, odesláním a v neposlední řadě leckdy musím suplovat banku a provozovatele e-shopu zaúvěrovat svými penězi, na straně výhod moderního e-šopování mi toho už moc nezbývá. Snad jen to, že nejsem-li z většího města, ušetří mi e-shop cestu do kamenného obchodu…

Na okraj těchto úvah jen poznamenám, že jsem zaslechl, že rakouská BILLA zkouší první samošku… bez pokladen. Čárový kód načtete do telefonu a telefonem zaplatíte. Hrůzná představa, vedoucí mne k závěru, že snad umřu dřív, než budu odkázán na firmy typu Rohlík CZ. Na internetu koupím chleba, máslo a brambory, zaplatím a  vyhladověle budu sedět hodiny na verpánku za dveřmi, než přijede arogantní spěchající šófa a předhodí mi zásilku…  Fandím vietnamské večerce za rohem, ta snad nepodlehne.