Mám pořád spoustu důvodů k radosti. Dožil jsem se důchodu. Zdravíčko zatím jakž takž slouží. Střechu nad hlavou mám. Na běžné  jídlo a základní oblečení taky, nebudu-li  v budoucnu moc vyskakovat.  Snad i na naftu, auto vydrží.  Pár kamarádů se taky najde, i když o tomto tématu by se dalo polemizovat. Sluníčko občas zasvítí, sem tam zaprší. Sníh nepostrádám, zimu nemám rád, ta letošní byla z mého pohledu ideální.  Co víc si přát?

Všechno ostatní je, jak praví klasik, „k hutopení“. Válka za plotem, jeden aby čekal, kdy nějaký magor zmáčkne knoflík a přiletí raketa. Cílená nebo zbloudilá. Inflace nejdřív 6 %, pak 8, teď už 14 %. Úroková  sazba ČNB 5 %, nejvyšší za posledních 30 let, tedy v podstatě od revoluce. Litr nafty skoro za padesátikorunu. Kilo chleba za chvilku jakbysmet. Soudruh Putin (jeho válku sem netahejme, to je jiné a příliš široké téma) stojí u kohoutu a přemýšlí o zastavení plynu pro Evropu, ať to jeho širokou ruskou vlast stojí co to stojí. Mám ve sklepě stará kamna, ještě dokoupím kouřovody a na podzim – zimo pojď!

Myslím, že nejen že může být hůř, ale že hůř bude. Poděkujme za to, co máme a co funguje a taky za to, že nemusíme pochodovat s ruksakem a igelitkou někam do Bavorska nebo ještě dál. Heslo budoucna zní: přežít!