Ne, nepůjde o ajťácký vtip. Půjde o povzdech, kterých tu už pár bylo. Není dne, kdyby průměrný jedinec neřešil nějakou trampotu způsobenou „dokonalou výpočetní technikou“.  Nevím, zda se takové historky dějí všem. Soudím, že nejspíš dějí, ale zejména mladší generace je považuje za normální, asi jako my v dobách, kdy se ve Škodě 1000 MB nahradil přetržený klínový řemen našponovanou punčochou a jelo se dál. Dnes restartujete, přeformátujete, „upgradujete“ a je to. Ale trampoty trvají. Pokaždé jiná. A když jich je víc za den, máte chuť spáchat sepuku. Bouří se proti Vám displeje pokojových termostatů, připojení počítače do sítě, chytrý počítač v autě, který píše hlášky, o kterých není v tištěném návodu k použití auta ani písmenko. Vepř aby se v tom vyznal. Za samostatnou kapitolu považuji „inteligentní“ formuláře, které by měly uživateli umožnit vyplnění bez potřeby tisknout, posléze uložení, případně odeslání někam. Zpravidla se nedaří to první – vyplnit. Klikáte, otvírají se nová okna a zase zavírají aniž je vyplníte a když nedej bože, potřebujete tu věc vytisknout (abyste do ní udělali dvě dírky a založili do šanonu), samozřejmě to nejde. Nebo to vytiskne jen třeba třetí a pátou stranu, víc nic. Za absolutní vrchol této ajťácké zhovadilosti lze jmenovat interaktivní formulář ministerstva spravedlnosti, v němž má vlastník firmy vyplnit údaje o tom, že je vlastníkem firmy, třebaže všechny tyto údaje už jednou stát má v obchodním rejstříku. Mám ho uložený a nechávám si extra den na to, abych jej odeslal datovou schránkou. Kdo nepošle, dostane prý flastr tisíc korun. Ajtý neajtý. A když jsme u datových schránek, dnes jsem obdržel přísnou výzvu k okamžitému předložení dokumentů potřebných k účasti ve výběrovém řízení na stavbu mateřské školy v městyse Jedovnice.  Školku nestavím, dokumentaci nemám, čekám, kdy pro mě přijdou a odvedou mě v řetězech. Odpovědět datovou stránkou nelze, webové stránky Jedovnic nefungují. Maminkoooo, chci pást ovečky!!!